Pro mnohé je namáčení kožichu v létě samozřejmost. Ať už doma, u rybníka nebo na dovolené.

Jestliže chcete plavat se psem, nebo jen aportovat do vody, určitě je dobré psa naučit plavat, aby měl sám v sobě jistotu. Není úplně příjemné, když psu dojdou síly a začne se po vás sápat a vy nemáte pevnou půdu pod nohama, nebo pro něj dokonce i skočit.

Pes umí od přírody plavat

Toto je jeden z největších mýtů. Některá plemena jsou přirozeně nadaná k plavání (například retrívři), ale jiná mohou mít kvůli své tělesné stavbě obtíže s plaváním. Nikdy nepředpokládejte, že váš pes umí plavat jen proto, že je to pes. to stejné jako s lidmi, taky se to musíme naučit… Čím dřív začnete, tím je to jednodušší. I když mnoho plemen má přirozený vztah k vodě, existují psi, kteří se vody bojí.

Pes by měl být vržen do vody, aby se naučil plavat

Toto přesvědčení je nejen nesprávné, ale také velmi nebezpečné. Vhození psa do vody, zejména pokud je nervózní a bojí se povede v lepším případě jen k tomu, že ztratíte důvěru, v horším případě může vést k panice a utonutí. Když jsou psi vrženi do vody, je to pro ně spíš instinktivní boj o přežití, než plavání. Učení psa plavat by mělo být postupná a pozitivní zkušenost.

Tento způsob vypadá jako zkratka, ale u méně sebejistějtějšího psa je skutečně efektivnější začít pomalu a v klidné, ne moc hluboké vodě. Postupně zvyšovat hloubku. Pokud psa doprovázíte k vodě, aby se ochladil, tak namočení tlapek a břicha je ideální a stačí. Velký význam při termoregulaci má krev.

I já se držela tohoto pravidla u prvního psa a bohužel musím potvrdit, že se pak nikdy nenaučil plavat, a voda nebyla žádná kamarádka. Stále jsem záviděla těm, kteří plavou se svými psi.

Motivace

Namotivujte psa. Čím větší motivace tím, lepší. Třeba za oblíbeným kamarádem – buď se sám naučí plavat, nebo mu budete muset pomoci.

Díky velkému poutu se můj druhý pes naučil plavat hravě. Takzvaně to obkoukal od kamaráda, chvilku to trvalo, ale nakonec sám šel postupně do vody a plaval za ním. Sice cákal kolem sebe, ale po pár návštěvách rybníku už plaval jako jeho největší kámoš.

Lidská pomoc

Pokud se pes stále bojí, nyní musíte přijít na pomoc vy. Respektování jeho strachu a postupné zvykání psa na vodu je klíčové k jeho překonání. Vstupte do vody a ukažte mu, že je to bezpečné. Postupujte do vody, až bude mít pes vodu pod bradu a sledujte jeho reakci.

Pes má tendence předníma nohama plavat, v tom případě pomalu postupujte a nalákejte ho na hračku, nebo pamlsek.

Pokud ani tak neví jak na to, zkuste mu pomoci přichytit ho pod hrudníkem, aby měl lepší oporu. U menších psů se mi osvědčila plovací vesta, kdy pes získal stejnou oporu jako přichycením. Vypadá to sice vtipně, ale ten kouzelný výraz, že plave stojí za to. Psi se v bezpečí a uklidní je ve vodě.

Stále se nedaří

Pokud ani po vaší pomoci se nedaří, nezdávejte to. Chce to trpělivost a čas.

Po koupání

Po koupání dohlédněte na pořádné uschnutí psa, nebo ho utřete. Hlavně v případě, že cestujete autem. Psu se může srst zapařit, a to přece nechcete, abyste mohli využívat koupání co nejvíce.

Na co si dát pozor

Dejte pozor na to, aby pes nevypil celý rybník, neboť tam můžou být sinice, či jiné bakterie, které mu v lepším případě v žaludku neudělají dobře a v tom horším se může i otrávit.

Zpozornět byste měli i u únavy psa. Psa nenuťte do vody, když už nechce. V lepším případě pro něho budete muset do plavat, v tom horším se může topit.

V každém případě by pes neměl být před plaváním najezený, kvůli torzi žaludku. Platí to u každého sportu. Minimálně hodinu po jídle.

V neposlední řadě je vhodnější používat plovací hračky než klacíky. Zažila jsem několik případů, kdy tříska uvízla za zubem, tahejte to potom ze psa, a to ani nemyslete na to, když se začne kvůli tomu ve vodě dusit…