Výstavy

Kluby FCI AKC UKC KC

Výstava psů je kynologická akce, která je spjatá s chovem čistokrevných plemen psů. Řada chovatelů má o celou věc vášnivý zájem a ochotně předvádějí svého psa před rozhodčími a obecenstvem, aby dosáhli co nejlepšího výstavní ocenění. Výstavní ocenění nejsou jen pěkné poháry nebo diplomy, tyto tituly zvyšují prestiž chovatele a hodnotu psa v dalším v chovu.

Někteří lidé se domnívají, že když si pořídí psa s průkazem původu, tak musí chodit na výstavy. Ne, nemusí. Majitele psů obvykle chodí na výstavy, chtějí-li svého pejska nebo fenku uchovnit, aby mohl mít čistokrevné potomky. Každé plemeno má bonitační řád, v němž často bývá podmínka absolvovat minimálně jednu výstavu s dobrým posudkem.

 

Výstava je setkávání

Výstava psů byla původně organizována pro setkání a prezentaci psího plemene, to platí stále. Akce nabízí příležitost k seznámení se s chovateli a pejskaři. Také na nich můžete pomoct psovi se socializovat s ostatními psy. Pokud o psovi teprve přemýšlíte a rozhodujete se, jaké plemeno chcete, uvidíte tu psy naživo a můžete si vyslechnout zkušenosti chovatelů těchto psů.

Klubové a speciální výstavy jsou možností pro chovatele, kde si najít chovné samce, kteří by se k jejich fence hodili pro další krytí.

 

Posuzování jednotlivých plemen

Hlavní částí každé výstavy je samotné posuzování. A co se vlastně posuzuje? Hodnotí se jak moc je každý jedinec v souladu se standardem svého plemene (v česku se řídíme normou FCI). Posuzování je obvykle rozdělené do tzv. kruhů. Rozhodčí psům udělují známky, slovní posudky, tituly a pořadí umístění.

Samotné vystavování psů může na jednu stranu vypadat velmi jednoduše, obvykle ale za touto činností stojí spousta příprav a práce. Pes by se měl naučit pohybovat ve výstavním kruhu a měl by umět postát v tzv. výstavním postoji, který má každé plemeno trochu jiný. Běžným problémem u začátečníků je, že jejich pes není schopen si nechat prohlédnout zuby.

 

Kategorie, výstavní třídy

Laikovi se mohou výstavy jevit jako záhadná akce s mnoha pravidly a tituly. Už při podání přihlášky na výstavu je potřeba psa zapsat do správné výstavní třídy. Ty se rozdělují především podle pohlaví, podle věku a popřípadě dosažených titulů nebo pracovních ocenění.

Každou skupinu může pořádat jen určitý okruh pořadatelů a platí na nich trochu rozdílné výstavní řády. Na mezinárodních platí výstavní řád Mezinárodní kynologické unie FCI, na ostatních výstavní řád Českomoravské kynologické unie (ČMKU).

 

Výstavní ocenění, tituly

Podle rozsahu se výstavy dělí na různé úrovně: od těch nejnižších jako jsou krajské a oblastní přes národní až po nejvyšší, což jsou výstavy mezinárodní. Oblastní a krajské výstavy bývají jednodenní, národní a mezinárodní dvoudenní. Kluby pro jednotlivá plemena pak pořádají své vlastní speciální a klubové výstavy.

Mimořádné výstava – jsou na nich udělovány tituly CACIB. Světová výstava je nejprestižnější a pořádá ji každý rok jeden ze členských států FCI 1. V česku se zatím konaly dvě světové výstavy v letech 1966 a 1990. Evropská výstava je menší sestrou výstavy světové, pořádá se také každoročně a u nás se pořádala v roce 2014.

Ocenění CAC

Mezinárodní výstava – každý člen FCI musí každý rok pořádat alespoň jednu výstavu. Jsou na nich udělovány mezinárodně platné tituly CAC, CAC ČMKU, CAJC a s navržením CACIB - FCI. Chovatelský klub se může domluvit s pořadatelem národní nebo mezinárodní výstavy a pořádat v jejím rámci klubovou nebo speciální výstavu.

Národní výstava – je jich několik ročně a udělují se na nich celostátně platné tituly. Se zadáváním CAC, CAC ČMKU, CAJC - přístupné pro všechna plemena.

Oblastní a krajské výstavy – regionální výstavy s udělováním pouze symbolických regionálních titulů (krajský, resp. oblastní vítěz). Tyto výstavy jsou organizovány podle územního rozdělení republiky.

Klubová, speciální výstava – pořádají je jednotlivé chovatelské kluby a jsou na nich vystavováni pouze psi plemene sdružených v pořadatelském klubu. Tyto výstavy a tituly na nich udělené by měly být z chovatelského hlediska těmi nejprestižnějšími.

 

Historie

Historie psích výstav sahá až do poloviny 19. století. První řádná výstava psů se uskutečnila 28. a 29. června 1859 v městské radnici v anglickém městě Newcastle upon Tye. Přehlídka se týkala pouze loveckých psů, konkrétně stavěčů a setrů a přihlásilo se na ni 60 účastníků. Roku 1886 uspořádal pan Cruft první výstavu pro teriéry. O pouhých 5 let později, tedy roku 1891, uspořádal v Londýně ten samý autor vůbec první výstavu psů všech plemen. Jen s malým zpožděním se psí výstavy začaly pořádat také v USA.

U nás už v roce 1899

V našich krajích se první Zemská výstava psů konala v roce 1899. Skutečný rozkvět výstav psů nastal až ve 2. polovině 20. století. Dnes se jen v Česku pořádá ročně přes 500 psích výstav, počínaje mezinárodními až po klubové nebo oblastní.

„Pokud si otevřete krásnou knížku Karla Čapka Měl jsem psa a kočku, najdete v ní kapitolu věnovanou psím výstavám,”

 

Problematika výstav

Výstavy psů mají své stinné stránky, někteří lidé tuto aktivitu vnímají podobně jako eugeniku. Ať si to chovatelé připouštějí nebo ne, má jejich činnost zásadní vliv na zdraví psů.


Pracovní a výstavní německý ovčák

Všechny udělované tituly z výstav jsou tituly krásy, tedy výběr psů se orientuje hlavně na exterier (tzn kondice, plemenný typ, výšky, zuby, srst, jetnotlivé partie těla a pohyb psa), což vede ke ztrátě pracovních vlastností. V USA asociace chovatelů (například ABCA, JRTCA) dokonce usilovali o to, aby jejich plemena nebyla uznávána AKC a jinými kluby, neboť se obávali, že uvedením jejich plemen do výstavního kruhu povede k poklesu počtu pracovních psů s odpovídajícími kvalitami.

Rozdíl mezi pracovním a exteriérovým psem je dost patrný u německých ovčáků. Dnešní výstavní NO mají odlišnou tělesnou konstrukci, která jim způsobuje problémy s klouby a míchou. Schopnosti NO se, ale hojně využívají ke služebním účelům. Chovají se tak stále obě linie psů.

 

Fr. buldočci s PP. Kluby preferují levou variantu.

Musí se pro krásu trpět? Standardy vymýšlí lidé, ne příroda a důsledkem je, že u některých plemen se s šlechtěním začínají vyskytovat vážné zdravotní potíže. Kynologické kluby by měly minimálně přehodnotit normy, aby preferovaly zdravější podobu jedinců. Například: krátkolebá plemena, jako jsou mopsové, buldočci mají díky zploštělému čumáku sklon k dýchacím problémů (brachycefalickým syndrom). S každou generací kavalírů a grifonků se více objevuje bolestivá choroba syringomyelie, která je spojená s malou velikostí lebky tlačící na velký mozek. Mnoho plemen si sebou nese obdobnou zátěž. Některé chovatelské kluby podmiňují uchovnění dobrými výsledky veterinárních vyšetření, to však řeší problém jen částečně.

Kde můžete cvičit?

Zobrazit cvičiště